LOKET RAMENO KOLENO HLEZNO ZÁPĚSTÍ Znaménka, kožní defekty ... více > Hemeroidy ... více > Varixy dolních končetin ... více > Syndrom karpálního tunelu ... více > Dupuytranova kontraktura ... více > Tříselná kýla ... více >

Část těla

RAMENO

Rameno je jedním z největších a nejkomplexnějších kloubů v těle. Ramenní kloub je tvořen pažní kostí (humerus), která zapadá do kloubní jamky lopatky (glenoid) jako kulička a zátka.  Mezi další důležité struktury v rameni patří akromioklavikulární kloub (spojení mezi zevním okrajem klíční kostí a lopatkou) a sternoklavikulární kloub (spojení mezi hrudní a klíční kostí). Sternoklavikulární kloub připojuje celý ramenní komplex k hrudnímu koši, jinak je rameno ke zbytku těla pevně připojeno jen svaly. Každý kloub má své kloubní pouzdro.

Stavba ramene

  • Acromion – je kostěný výběžek z lopatky a tvoří strop ramenního kloubu.
  • Klíční kost – tvoří s akromionem akromioklavikulární kloub a s hrudní kosti sternoklavikularní kloub.
  • Korakoidní výběžek – přední hřebenovitý výběžek lopatky, na němž se mimo jiné upíná krátká šlacha bicepsu.

Rameno má několik dalších důležitých struktur:

  • Rotátorová manžeta – je soubor 4 svalů a šlach, která obklopují rameno, poskytují jí podporu a umožňují širokou škálu pohybu.
  • Burzy – tíhové váčky vyplněné tekutinou, zmírňují tření v místech vystavených značným pohybům.

V samotném kloubu pak kromně chrupavkou pokrytých artikulujících ploch kosti pažní a jamky lopatky, popisujeme také zesílený chrupavčito-vazivový lem, jenž zvětšuje plochu jamky   nazývané labrum, vytváří šálek na oválnou hlavici humeru, zvětšuje tak plochu samotné jamky a je velmi důležitým stabilizačním prvkem.

Nejčastější postižení ramenních kloubu

  • Syndrom zamrzlého ramene (Forzen shoulder syndrome) – vzniká na podkladě zánětu v rameni, který postupně vede k bolestem a ztuhnutí. Při zamrzlém ramenu může být pohyb velmi omezený.
  • Osteoartróza – „opotřebení“ kloubních chrupavek, dochází k postupné ztrátě výšky chrupavek. V těžkých případech ztráty chrupavek je pohyb v kloubu v podstatě „kost na kost“. Pohyb je omezen a velice bolestivý.
  • Revmatoidní artritida – forma artritídy, při které imunitní systém napadá klouby a způsobuje zánět a bolest. Revmatoidní artritida může postihnout jakýkoli kloub, včetně ramene.
  • Dna – forma artritidy, při které se tvoří a ukládají krystaly kyseliny močové v kloubech a způsobují zánět a bolest. Rameno však není častým místem postižení.
  • Utržena či natržena rotátorová manžeta -poranění šlach manžety může být způsobeno úrazem nebo důsledkem nadměrného používání či degeneraci šlachy ve vyšším věku.
  • Bursitida – Zánět subacromialní burzy je součásti velmi časté diagnózy impingementu. Způsobuje bolest ramene především při elevaci končetiny nad horizontální linii či v rotacích.
  • Vykloubení ramene -ztráta kontaktu hlavice s jamkou vyklouznutím hlavice dopředu, či méně často dozadu. Dochází k odtržení labra jamky,při nezhojení této léze dochází k chronické nestabilitě kloubu.
  • Kalcifikující zánět šlachy manžety – Zánět jedné ze šlach rotátorové manžety ramene doprovázen ukládáním vápenatých iontů.

Časté jsou i onemocnění akromioklavikulárního kloubu (AC luxace, AC artróza, nestabilita AC kloubu).

Při postižení šlachy bicepsu (tendopatie m. biceps) je bolestivost na přední straně kloubu, především při předpažování. Při prasknutí šlachy bicepsu vzniklé při zvedání těžšího břemene je typické sjetí bříška bicepsu směrem nad loketní kloub.

Syndrom bolestivého ramene

Co to je?

Největší skupinou obtíží, nejčastěji postihuje klienty v produktivním věku mezi 40 a 50 roky. Obvykle zahrnuje postižení jedné nebo více měkkých struktur ramenního kloubu (svaly, šlachy, burzy, vazy, kloubní pouzdra).

  • Syndrom zamrzlého ramene (frozen shoulder) – hlavním příznakem je bolest a postupné omezování pohybů v rameni. Bolest může být stálá nebo jen při určitém pohybu a v klidové i pohybové fázi. Hybnost může být i naprosto znemožněna a pacienti pak mají paži přitisknutou k hrudníku. Na RTG snímcích je možné pozorovat kalcifikace (zvápenatění) v oblasti šlach a burz.
  • Impigement syndrom – přitomto syndromu je typické bolestivé upažení nejčastěji v rozsahu 60 – 120°. V tomto rozmezí je v oblasti ramenního kloubu poměrně těsný prostor a při zduření se objeví bolest omezující nebo přímo znemožňující pohyb. Bolest se typicky objevuje v noci, zejména při zalehnutí ramene. Tyto potíže mají původ v chronickém přetížení v ramene, kdy tíhový váček (burza) a šlachy přilehlých svalů narážejí na dolní okraj akromia a tak dochází k jejich traumatizaci.
  • Blokáda sternoklavikulárního kloubu– se typicky projevuje bolestivostí na konci maximálního vzpažení (posledních 10–20 stupňů).

Možnosti léčby

 

  • Konzervativní řešení – spočívá v odstranění zátěže, která bolest způsobila a znehybnění. Dále jsou aplikovány steroidní či nesteroidní antirevmatika a analgetika. Doporučena je rehabilitace a fyzikální terapie (magnetoterapii, laser, ultrazvuk).
  • Operační řešení – k operačnímu řešení se přistupuje jako ke konečné možnosti při neúspěchu konzervativní terapie. Po operaci nutně následuje ambulantní nebo lůžková rehabilitace a fyzikální léčba.

Artroskopie ramenního kloubu

Co to je?

Je mini-invazivní endoskopická metoda umožňující šetrně ošetřit či opravit poraněné struktury ramenního kloubu. Výhodou této metody je nízká operační zátěž na pacienta, krátká hospitalizace a velmi rychlý návrat do běžného nebo sportovního života.

Při artroskopii ramena se zavádí do kloubu nejprve tzv. artroskop (videokamera), která přenáší získaný obraz na obrazovku. Tímto způsobem lze rychle a efektivně vyšetřit celý kloub a zjistit tak rozsah jeho poškození.

Dále je možné zavést do ramena speciální artroskopické nástroje, kterými lze ošetřit měkké struktury kloubu, jako jsou chrupavky, vazy, kloubní pouzdro. Co nejdříve po operaci je nutné zahájit rehabilitaci. V některých případech je vhodné přechodné znehybnění nebo omezení pohybu kloubu ortézou.

Nejčastější operační výkony při artroskopii ramena

  • při artróze (degenerativní opotřebení kloubních ploch ramena) – výplach kloubu, odstranění volných tělísek a odlupující se chrupavky, odstranění zánětlivě změněné nitrokloubní výstelky, uvolnění vazivových srůstu v kloubu,
  • při postižení tzv. rotátorové manžety – sešití defektu šlach, přišití šlach. úponu ke kosti za pomocí speciálních implantátů – šroubků nebo kotviček, odstranění části šlachy, která již nejde nijak zrekonstruovat, odstranění vápenatých krystalů ze šlachy, odstranění zánětlivě změněné tkáně nad šlachami, odstranění kostěných výrůstků z okolí šlach způsobující jejich poškození,
  • při nestabilitě ramena – kompletní rekonstrukce kloubního pouzdra, často s nutností použití speciálních titanových kotviček k uzavření defektu po proběhlém vykloubení.